Namaste, 

 

Mé jméno je Mariely, narodila jsem se, jako nekonečná možnost vyjádření Existence – Života – a opět se do tohoto bodu navrátila.

 

Bláznivá cestovatelka, tanečnice, nadšená praktikantka masáží, akrobatka začátečnice, čajovnice, zakladatelka komunity La Luna Llena propojující ženy s křehkým a silným darem mentruace, spoluorganizátorka sbírek pro Amazonii ve spolupráci s projekty Forest.ink a Bosque Medicinal, spolutvořitelka Cercle de femmes de la Montagne (ženské kruhy ve Francouzských Alpách v napojení se na energii hor).

 

Mou vášní je pohyb, tělo a učení, jak žít jako smyslná žena v souladu se vším, co zrovna jsem a cítím. Fascinuje mne tanec posvátného ženského a mužského principu,  rituály a zkoumání pravdy. Sytí mne odkrývat moudrost našich cyklů, sexuality a těl – můžeme to nazvat přírodním učením.  Mojí největší vášní je ale Pravé Kakao  a práce na společném projektu s DaliLeo (Cacao Forest) www.Dalileocacao.com. A postupně se učím sdílet sebe i kakaového průvodce dále.

Vnímám, že tento život je tu pro Lásku, Pravdu a upamatování se kdo Jsi, je to možnost vyléčit se z ignorance a zkušeností minulosti.

Více o mé cestě k sobě

 

Od malička jsem toužila změnit Svět. Už delší čas znám ono moudro, že nejprve musím změnit sama sebe. U kormidla před pár lety byla rebelka, která se na své cestě životem rozhodovala pokládáním si docela zdravé otázky: “ Co bych teď udělala, kdybych nebyla, ani trochu normální?!”

 

Ve fázi matky se otázka vedoucí k dalším krokům v mém životě a odpovědím na situace proměnila: “Co by teď na mém místě učinila Láska? Má nejlepší verze sebe sama?”

 

Má cesta k obsažení slova ženství byla dlouhá a krkolomná a stále se vyvíjí a proměnuje. Cesta od netrpělivosti, nejistot, škarohlídství, cesta osvobozování se z vlivů zneužívání, podceňování se a depresí k jemné tvořivé síle, kráse, půvabu a plnému prožívání se v Pravdě a sebeVĚDOMÍ.  Jsem tu, abych rostla a rozvíjela se, pomáhala sama sobě ubírat se na Stezce Života, a sdílením Sebe Sama inspirovala třeba i Vaši cestu k autentickému spojení Sama se Sebou. Konečně si uvědomuji, že tu jsem k prožívání rozkoše se vším, co přináší.

 

 

Tanec je Život a Život je vesmírný Tanec.

 

Od dětství jsem z celého srdce nejraději tančila. Tak, jak jsem se proměňovala já, proměňoval se i oheň a tanec ve mně. Z malé baletky se stala „brejkařka“ ta se pak vrátila zpět k moderně a baletu až se vše zcela uvolnilo v přirozených pohybech afrických tanců a v živočišnosti rytmického dunění bubnů, kterým se nedalo odolat – a to až natolik, že jsem opakovaně vycestovala do Afriky.

Mammá Afrika, nejzemitější kontinent, mi dala prvně ochutnat vůně a energii ženské uzemněné síly a propojenosti.

 

Právě zde jsem začala vnímat také pozadí tance, otisk celých kultur a příběhů… Poprvé jsem prožila, co to znamená tančit srdcem s jakousi nevyslovitelnou radostí a lehkostí Bytí.

 

Ale všeho moc škodí a tedy i tento oheň, vášeň a divokost si zasloužily nikoliv zkrotit, nýbrž zkultivovat. Vše se přeskupilo do krásných mandal a obrazců formovaných na parketě páry v těsném a milujícím objetí argentinského tanga. Tento nebezpečný párový tanec námořníků a dam z domů lásky se mi stal „Biblí“- návodem na souznějící a vyvážený vztah s mužem. Téma muž a žena a jejich splývání v Jedno tělo, jeden kmen v rytmu tanga. Následovat vedení muže pro mne byla velká výzva a brzy jsem pochopila, že vedení není jednostranné. Musela jsem se ale naučit Být v absolutní Tichosti, Pozornosti, Přítomnosti, abych mohla ucítit i ty nejjemnějším signály a citlivě měnit a tvarovat směr našeho plynutí po parketě nebo i v životě. 

 

 

Mezi tím vším jsem od časů pubescentních depresí toužila pochopit Svět, Sebe a nalézt Důvod svého Bytí.

 

Maturovala jsem excelentně v oboru farmaceutický asistent. Fascinovali mne rostliny, farmakologie a jak vše synchronicitně, magicky a zcela perfektně funguje v lidském těle. Nikdo mi však neodhalil a ani se nepozastavil nad tím jaká Intelegence může dirigivat tělesnou symfonii? Nejspíš proto mne lákali zcela jiné zkušenosti, hodnoty a dobrodružství než další studium nebo dokonce zaměstnání v oboru. 

 

Po pár letech života v hlavním městě a plácání se ve finančních tísních, jsem se přece jen rozhodla okusit svůj obor. Od tohoto okamžiku jsem byla téměř neustále nemocná a v zaměstnání se cítila vyčerpaná, neinspirovaná, nejistá a unavená z neustálého soupeření o pozice a nutnosti se obhajovat nebo být sežrána starší vlčicí. Jako mláďátko ve smečce jsem se opravdu ve farmaceutické mašinérii cítila. Mé náhlé uzdravení způsobila až výpověď, kterou jsem po roce podala sama a dobrovolně. 

 

Brzy jsem se oklepala a nadšeně začala studovat biologii, jelikož jsem se “řízením osudu” (nebo spíš, protože jsem měla strach odhodlat se zcela do neznáma) dostala do výzkumné laboratoře Akademie věd v Praze. Vše nové mne fascinovalo a tým byl narozdíl od nemocniční lékárny přívětivý. Žila jsem s přítelem pohodový život a ignorovala podivné pocity nabourávající mé přesvědčení o perfektním životě. Jsem na správné lodi a opravdu žiju svůj nejvyšší potenciál s mužem, který by rád vystoupil ze své pozice barmana, ale mnohem raději si na to asi stěžuje? Podílím se svoji práci na převratném výzkumu nebo jsem opět chycena v iluzorní pastičce pohodlí finančně zaštítěném ve finále zas a opět farmaceutickým průmyslem? Poměrně nevědomě jsem promlouvala sama k sobě a přála si žít jinak, dělat něco zcela jiného a hlavně jsem si přála mít sílu to všechno prohlédnout a třeba i rozbít. Pouta už byla tak pevná, že nenapádně vycouvat ze situace, nepřipadalo v úvahu. 

 

 

 

 

 

Přesně tak jsem si to sice neobjednala, ale jelikož jsem nebyla iniciativní a ani konkrétní, tak to Vesmír uchopil po svém.

 

 

Zamilovala jsem se do hráče na africké bubny, inspirujícího muže s rozhledem, který mne fascinoval. Africký tanec mne v té době naplňoval zpátky životem a asi jen proto, jsem dokázala tak dlouho odbíjet dotěrné otázky mého nitra a pokračovat v režimu.

 

Láska a obdiv k muži, který mi v lecčems otevřel oči a byl živým důkazem toho, že mé sny nejsou jen iluzí a poblouzněním, mi dodala chybějící kuráž čelit realitě, kterou jsem si připravila. Rozbila jsem vše, co bylo. Všechno jsem ještě smáčela slzama a v prožívání zamilovanosti mi bránilo břímě viny a strach z toho, co teď bude. Ze všeho jsem vystoupila. Opustila jsem vztah, rodinu, práci i většinu přátel, kteří nade mnou zlomili hůl. Mosty už spálili sami. To, co jsem nazývala svým životem a zázemím se proměnilo v širou pláň kde nezůstal kámen na kameni.

Po nějakém čase jsem odletěla do Austrálie za svou láskou a vkročila do nového života. Cestovali jsme společně mezi klokany, Zélandem, Indonésií, Thajskem. A já se pomalu skrze něj seznámila sama se sebou. A do živola mi tato cesta přivedla poprvé i mého současného muže! Vesmír se musí náramně dobře bavit, když se prožívá skrze mne=o) Celý ten čas napříč všemi krajinami jsem si ale s sebou vláčela  cucky starého já a i pár dalších mrtvol. 

 

Cesta k vyléčení toho všeho, co jsem zpřetrhala byla dlouhá… po 2 letech jsem přistála zpět na rodné hroudě.

 

A tady pominul i tento vztah nebo lépe řečeno, přeformoval se. Oba jsme se vedle sebe hodně proměnili a naše cesty se museli rozplést, abychom si nebránili v dalším růstu. 

 

Zůstala jsem v Čechách ještě nějaký čas se záměrem vydělat si peníze na příští destinaci. Můj další sen po Austrálii a Zélandě byla Jižní Amerika. Není sen jako sen, po předchozích cestách jsem pochopila, že to nebyly sny malé dívenky,co otáčí glóbusem pod prstíkem. Bylo to volání odkudsi…Má první cesta na Africký kontinent byla magická…ta druhá…

 

Z nějakého důvodu jsem se do Afriky ještě musela vrátit. Má paleta vztahů s muži  a stejně tak to, co do mého života vnášeli  (kultury, přesvědčení, víru, zrcadlo) byla pestrá. Teprve po roce a půl jsem zvládla skutečně odcestovat. Sama s batohem do Kolumbie. Nevěděla jsem ještě ani v letadle, kde strávím následující noc v Bogotě. Ta cesta jako všechny vedla ke mne. Docestovala jsme po vlastní ose až do Ekvádoru a tam se čas propadl do týpí.

Přicházeli těžké momenty a setkání s vlastní podstatou, kdy nebylo kam uhnout nebo odvrátit zrak. Momenty hlubokého a rodového léčení. Odpouštění. Počátek nového cyklu práce s Maestrou a královnou pralesa už asi leckomu známou Liánou Smrti a dalšími rostlinami Síly. V jejích službách jsem se cítila být naplno několik let. Vztah k bylinám a přírodnímu léčitelství se zkrátka nevytratil. 

 

Zpět k předkům, mudrcům, léčitelům všeho druhu a přírodním národům…

 

…afričtí marabu, jihoameričtí šamani, čarodějnice a báby bylinkářky. A tak jsem protančila všemi světadíly krom toho nejmrazivějšího až sem kde si mé srdce přitáhl prales a vše, co v něm žije a dýchá. Zrodily se první  projekty na konzervaci pralesa v Amazonii a práva jeho obyvatel –  beznohých, dvounohých i vícenohých Bosque medicinalForest.Ink .

 

Po pár letech zasvěcených zkoumání domorodého života, kvalit a kosmovizí několika jihoamerických kmenů, jsem přistála opět doma v Čechách. Doslova a do písmene s holým zadkem, ale natolik vyživená, že jsem se konečně postavila na teď už silné nohy a s poděkováním si uvědomila, co to je Býti ženou. Jaká nádhera v tom dřímá a kolik asi dívenek, slečen ale i žen netuší kudy kam a co je jejich skutečná práce tady. 

 

Krátce na to začala má cesta za hlasem Kakaa…

 > pokračování

 

Pin It on Pinterest

Share This