Počkat… vlastně to byla jen obrovská vnitřní Radost prýštící odněkud z neprobádaných hlubin sebe sama. Jen tak pro radost Vám píšu…
Měla jsem to štěstí probádávat nej kakaíčka přímo u svého zdroje v Latinské a Střední Americe. Viděla jsem džungli a původní rostlinky kakaa a lepší a horší verze jeho pěstování. Mé srdce se nakonec ukotvilo zejména v Guatemalském kakau a tělo, mysl i duše se protla v kakau od Dalilea a jeho rodiny…
Moje mise není jen ochutnávat kakao a sdílet tuto meducínu (je jen na Vás, jak hluboce a dalece si dovolíte vnímat kakao jako medicínu a pracovat s ním v tomto ohledu), ale při všem, co jsem viděla, se k této misi přidala také bezbřehá touha sdílet a informovat své okolí o snaze regenerativních agroprojektů, vzdělávat sebe i další o jiných možnostech a o lidech, kteří zasvětili svůj život obnovování pralesů a lesů a zkrátka původní vitální a divoké podoby Matky Země.
Přeji si, abychom všichni uměli správně volit, abychom hleděli na kvalitu (která má několik rovin) a nikoliv na kvantitu…Propojuji lidi všech koutů světa, kteří si uvědomují, že právě svými volbami ve svém běžném životě den za dnem tvoří budoucnost nejen svojí, ale také svých dětí.
Je potřeba se znovu naučit pečovat o tzv. Velkou Matku/ Pachamammu/ Matičku Zemi a také o sebe (navzájem). Opětovat její laskavost a náruč hojnosti a učit se od ní, pokud chceme i nadále žít tady v Ráji na Zemi.
Malým střípkem do této skládačky je právě příběh a pěstování pravého ceremoniálního kakaa dle respektujících zásad. S Dalileem sázíme ona semínka péče, lásky a sounáležitosti a sklízíme je v podobě eticky pěstovaného a zdravého kakaa a věříme, že takto inspirujeme ostatní…
Nu a zpět k té Radosti… Právě ona je nápovědou k tomu, co nás v životě pozdvihuje a rozzáří. Tudy má vést náš další krok. kde je radost, tam proudí energie a život. Pokud kráčíme v jejích stopách, pak postupně eliminujeme to neradostné a nesloužící, neživé.
Buďme vědomí a sledujme, kam směřujeme naši pozornost? Čemu ji věnujeme a co tím pěstujeme?
Je to krásné zdravé a soběstačné jako permakulturní zahrada???=o) Zvědomujme si více a častěji toho pozorovatele našich činů a dejme tím denně pozornost těm mikro okamžikům Ticha a Radosti v nás, které třeba nejsou způsobeny vnější rozkoší a naplněním nějaké touhy…
Podzimní čas se pro mne vždy pojí s očistami…
Častěji i spíše duševními, tak jak se postupně uvnitřňuji a zalézám hlouběji do své přezimující nory, kterou je třeba vymést před zimním spánkem. A tak narozdíl od jarních aktivních očist a příprav si dopřeji speciální oddech a odlehčení, jak na těle, tak na duši. A pak už si opravdu zalezu pod deku se šálkem kakaa s knihou, na kterou celé léto nebyl prostor=o)
Sice už bychom měly mít touto dobou komůrky poklizené a orgány v našich zeměpisných končinách spíše prohřívat polévkami, ale může se stát, že jsme se opozdili a nebo máme k tomu zdravotní důvody a tak jen malá rada závěrem:
Nesoustřeďme se tolik na očistu, ale spíše na Obnovu a Harmonizaci
– regeneraci (zbytečným očišťováním se jedině vysilujeme) a dále se soustřeďme na “Cestu vyléčení” (záměrně nepíšu na “výsledek”, jelikož vztah s nemocí se během léčení opravdu neuvěřitelně proměňuje a my se také měníme).
Buďte zdraví.
