Některá pravidla starověké Sparty můžeme přizpůsobit modernímu životu a zvýšit tak svou sílu a odolnost.
Přehodnocování minulosti nám může pomoci poučit se z ní, a to jak z chyb, kterých jsme se dopustili, tak z toho, co ostatní v historii dělali dobře. Přesně to dnes uděláme na příkladu Sparťanů.
Možná znáte film 300, který vypráví o bitvě u Thermopyl mezi Sparťany a Peršany. O této adaptaci stejnojmenného komiksu Franka Millera od Zacka Snydera však dnes nebudeme mluvit, ale spíše o psychické odolnosti, kterou Sparťané vždy projevovali.
Jak vysvětluje National Geographic, jejich zvláštní způsob života a forma vlády vedly ostatní Řeky k tomu, že na Spartu pohlíželi s obdivem, ale také s nejtvrdší kritikou. V našem případě je nebudeme odsuzovat, ale pouze převezmeme některá pravidla jejich života, mírně zmodernizovaná a aktualizovaná, která nám mohou pomoci stát se psychicky silnějšími.
Zaměřte se na současnost
Sparťané si vážili „tady a teď“ a přijímali strádání jako součást života. Sparťané byli známí svým pragmatismem a životně důležitým zaměřením na řešení okamžitých problémů. Přestože jejich disciplína a výcvik představovaly praktické řešení, nezaměřovali se tolik na budoucnost jako ostatní, ale rozvíjeli dovednosti a vytrvalost v přítomnosti. Dalo by se říci, že Sparťané si vážili „tady a teď“, protože jejich životní styl, hodnoty a přístup k jednání byly zaměřeny na přítomnost.
S tímto vědomím můžeme zaujmout jednodušší přístup: soustředit se na přítomnost. Z minulosti se sice můžeme poučit, ale připoutanost k ní nám brání žít naplno. Psycholožka Iria Reguera nás upozornila, že „je čas zaměřit se na přítomnost, na naše štěstí teď, na to, jaký je náš život v tuto chvíli a co chceme právě teď“. Na této cestě soustředění se na přítomnost a věnování pozornosti nejklasičtější pozitivní psychologii je důležité přijmout, že se věci mění a že tato změna je růst.
Hledejte nepohodlí
Javier Murcia Ortuño, doktor klasické filologie, vysvětlil, že převaha Sparťanů na bitevním poli byla založena na dvou věcech: klamání a disciplíně. Spartská agoga, extrémní trénink při výchově, byla čistá disciplína, a přestože je dnes spartský trénink spíše „filozofií tréninku“ než běžným tréninkem, jak vysvětluje Vitonica, to, co přetrvává, je nepohodlí. Sparťané věřili, že růst a síla přicházejí, pokud vystoupíme ze své komfortní zóny. Pokud vykročíme ven a přijmeme nepohodlí. Nebudu vám říkat, abyste vstali ve tři ráno a šli si zaběhat, protože vás to psychicky posílí.
Přijmout nepohodlí lze tak, že přijmete nové povinnosti nebo úkoly, které vás přesahují vaše současné možnosti. Jinými slovy, je to seznámení se s tím, co neznáte, abyste rostli, a to funguje v jakémkoli oboru. Tím, že se budete pravidelně vystavovat nepříjemným situacím, budete rozvíjet sebedůvěru a psychickou odolnost a budete pracovat na své odolnosti, která vychází z toho, že čelíte výzvám a učíte se z nich.
Pěstujte si růstové myšlení
Sparťané vnímali těžkosti a nepřízeň osudu jako příležitost k růstu a zlepšení. Proto neustále trénovali, aby se zlepšovali. Věděli, že chyby jsou součástí procesu učení, což se dnes v psychologii označuje jako růstové myšlení. Psycholog a stanfordský profesor jako opak fixního myšlení.
Lidé s fixním myšlením věří, že jejich intelektuální schopnosti jsou nehybné, a mají tendenci přistupovat k učení tak, že se vyhýbají výzvám, protože věří, že když na něčem musí tvrdě pracovat nebo dělat chyby, znamená to, že nejsou příliš schopní. Naproti tomu lidé s růstovým myšlením věří, že dovednosti lze vždy rozvíjet, a spíše považují úsilí za něco, co podporuje učení, a neúspěch za příležitost k rozvoji nových dovedností. Sparťané, pokud se na ně podíváme z tohoto úhlu pohledu, měli růstové myšlení.
Jedním ze způsobů, jak rozvíjet růstové myšlení, je přijímat neúspěch jako zkušenost k učení. Když se setkáte s chybami, nenadávejte si a přemýšlejte o tom, co se z toho, co se stalo, můžete naučit. Využijte získanou zpětnou vazbu ke zlepšení a řešte budoucí výzvy s vědomím, že podobnou chybu už neuděláte.
Rozvíjejte sebekázeň
Maximus Z. Russell ve své knize Sparťanská sebekázeň tvrdí, že Carol Dwecková definuje růstové myšlení tak, že sebekázeň je klíčem ke svobodě. To znamená, že sebekázeň není omezení, ale nástroj, který nám umožňuje řídit svůj život a dosahovat svých cílů, protože jsme schopni ovládat své impulsy a činit informovaná rozhodnutí. V případě Sparťanů byla sebekázeň základem jejich úspěchu v boji. Každý člen armády se musel umět věnovat svým vojákům.
Psychologie uvádí, že sebekázeň je dovednost, která nám umožňuje dosahovat dlouhodobých cílů. Pomáhá nám soustředit se a nerozptylovat se, což zvyšuje naši produktivitu. Souvisí také s větší pohodou a štěstím, protože lidé s vyšší sebekázní častěji dosahují svých cílů, což podle odborníků vede k většímu pocitu úspěchu a naplnění. A bylo zjištěno, že sebekázeň je dokonce lepším prediktorem studijních úspěchů než IQ.
Cvičte
To, co se říká o mens sana in corpore sano, je pravda. Bylo opakovaně prokázáno, že fyzické cvičení má vliv na duševní zdraví a zdraví mozku. Například aerobní cvičení podle nedávné studie chrání před Alzheimerovou chorobou, má antidepresivní účinky a podle odborníků je klíčem ke zlepšení nálady, zpomaluje stárnutí, ovlivňuje paměť a zlepšuje kognitivní schopnosti.
Cvičení nás nejen učiní zdravějšími a aktivnějšími, ale také se postará o náš mozek a duševní zdraví a pomůže nám stát se odolnějšími– což je schopnost úzce spojená s duševní odolností.
