Každou noc se v mysli objevují obrazy a scénáře, které se po probuzení většinou vymažou. Některým lidem se však podaří uchovat stopy těchto nočních zážitků. Neurovědecký výzkum ukazuje, že paměť snů závisí na řadě faktorů, od mozkové aktivity až po spánkové cykly.
Sny, ony tajemné scénáře, které zaplňují naše noci, se někdy zdají po probuzení mizet, jako když se inkoust rozpouští za denního světla. Někteří lidé si je však pamatují s ohromující jasností, zatímco pro jiné zůstávají zcela prázdné. Tento rozdíl zajímá vědce už celá desetiletí. Jaké skryté mechanismy stojí za těmito nerovnoměrnými snovými vzpomínkami? A proč noční mozková aktivita zanechává na všech spáčích různé stopy? Nejnovější výzkumy postupně poodhalují roušku tohoto fascinujícího fenoménu – od struktury spánku až po vnímavost mozku.
Mechanismy snů a snová paměť
Sny hrají v lidském spánku ústřední roli . Jejich zapamatování se však u jednotlivých lidí značně liší. Někteří si dokáží noční výjevy vybavit s přesností, zatímco jiní tvrdí, že se jim nikdy nic nezdálo. Přestože všichni spící lidé vidí snové epizody, to, jak dobře si je pamatují, závisí na řadě faktorů souvisejících s funkcí mozku, spánkovými cykly a individuálními rozdíly.
Spánek se skládá z několika po sobě jdoucích fází, včetně spánku s pomalými vlnami a spánku REM. Dlouhou dobu se vědci domnívali, že spánek REM je jedinou dobou, kdy se sny objevují. Ve skutečnosti se sny objevují i během pomalovlnného spánku, i když je obtížnější si je zapamatovat. Obvykle jsou sny intenzivnější a snáze zapamatovatelné na konci spánkových cyklů. Tato paměť se však aktivuje pouze za určitých podmínek.
Neurovědecký výzkum ukázal, že k zaznamenání snů do bdělé paměti je nutná krátká doba nočního bdění. Studie, kterou provedl výzkumník z Centra pro neurovědy, zjistila, že lidé, kteří mají tendenci se několikrát za noc probouzet, si své sny lépe pamatují. Probuzení na dobu alespoň dvou minut stačí k tomu, aby mozek zakódoval zážitek ze snu a zpřístupnil jej po návratu do bdělého stavu. Tento jev vysvětluje, proč si někteří lidé své sny často pamatují, zatímco jiní je téměř okamžitě zapomínají.
Činnost mozku a její vliv na paměť snů
Byly pozorovány významné rozdíly v mozkové aktivitě mezi lidmi, kteří si své sny často pamatují, a těmi, kteří si je nepamatují téměř vůbec. Studie publikovaná v časopise Neuropsychopharmacology zjistila zvýšenou aktivitu v temporoparietálním spojení u lidí, kteří mají časté sny. Tato oblast, která se podílí na zpracování smyslových informací a sebeuvědomování, přispívá ke zvýšené citlivosti na vnější podněty během spánku. Tato zvýšená reaktivita vysvětluje, proč tito jedinci zažívají více nočních mikroprobuzení, což podporuje konsolidaci snových vzpomínek.
Intenzita spánku ovlivňuje také paměť. Hlubší spáči, kteří jsou méně náchylní k přerušování, si statisticky méně často pamatují své sny. Kromě toho je rozhodující délka bdění po spánku: po pěti minutách je již 50 % detailů vymazáno, což snižuje schopnost obnovit vzpomínky na sny po probuzení.
Z výzkumu neurologa vyplývá, že téměř 20 % lidí tvrdí, že se jim nikdy nezdá. Z jeho analýzy však vyplývá, že ve skutečnosti se v noci nevytvářejí mentální obrazy méně než 1 % lidí. Jejich mozek jednoduše není schopen tyto vzpomínky ukládat a vyvolat je po probuzení. Nedostatek snové paměti zůstává málo pochopeným jevem, i když někteří vědci předpokládají, že může souviset se sníženou aktivací epizodické paměti během spánku.
Fyziologické a psychologické faktory ovlivňující paměť ve spánku
Kromě mozkových mechanismů ovlivňuje schopnost pamatovat si sny řada individuálních charakteristik. B2V Memory Observatory vysvětluje, že lidé, kteří se zajímají o své sny, pravidelně si vytvářejí mentální obrazy a jsou otevření zkušenostem, mají tendenci rozvíjet efektivnější paměť snů. Snílci často tráví více času tím, že během dne popustí uzdu své fantazii a prožívají emoce s větší intenzitou.
Důležitou roli hraje i samotný spánek. Delší spánkové cykly REM na konci noci zvyšují pravděpodobnost zapamatování snů, zejména v případě častého nočního probouzení. Tato pozorování potvrzují, že vzpomínky na sny závisí na složité souhře mezi fyziologií spánku, mozkovou aktivitou a individuálními faktory, které zatím nejsou dobře pochopeny.
